168 cm / 57 - 56 - 55 - 54 - 53 - 52 - 51 - July 1.2014

Březen 2014

Bez času

14. března 2014 v 22:02 other
Nemám moc času,tak to shrnu. Přestavbujeme dům,takže je každá volná ruka zaměstnaná. Na internet se moc nedostávám a když už jo,je to kvůli škole nebo omrknu nějaké weby a pálím pryč. Za 12 dní mě čeká krajské kolo ve Fyzice,a jelikož nemám vůbec přehled a chybí mi takové to "reflexní" olympijské myšlení,musím máknout. Omlouvám se, ale chvilku mi potrvá než znovu budu pravidelně zvřejňovat Šlápnul vedle. Tak snad se v nejbližší době ohlásím..


1.3.2014 -no pain no gain

1. března 2014 v 20:46 | Theresa |  everyday
čauky :)
Konečně tu máme březen,první jarní měsíc. U mě osobně pohled z okna na jasné nebe a suchou polňačku vyvolává jen jednu myšlenku - jde se běhat!!! A tak jsem prostě oblékla tepláky,oprášila svoje běžáky,popadla sluchátka a šla jsem. Je víkend,proč tedy ne? Ze začátku jsem měla menší problém s dýcháním. Hned jsem se unavila, hudbu jsem přes hlasitý vítr téměř neslyšela. Zkrátka a jednoduše,byla jsem mrtvá během pár minut. Přes zimu byla lenivější a lenivější,běhat jsem nebyla ani jednou. Během pár minut jsem prozkoušela všechny možné "doporučené" techniky dýchání,až jsem nakonec zůstala u "Nádech nádech,výdech výdech" s každým krokem. A běhání bylo najednou o mnoho snažší. Velkou oporou mi bylo i to,že jsem běhala s novopečeným členem jednotky rychlého nasazení - člen rodiny nečlen rodiny, snažit by se měl každý. Pokračovala jsem,po prvních 3 kilometrech mi už na ničem nezáleželo,bolest ani ztuhlost jsem přstala cítit. Trošku jako Forest Gump: Když už jsem uběhla takový kus,proč neuběhnout další?. Až jsem se sekla na 12. kilometru :). Hodina dvacet čistého běhání. Jsem rozlámaná,unavená, ale ty endorfiny za to stály :). Zítra bych si to ráda zopakovala..