168 cm / 57 - 56 - 55 - 54 - 53 - 52 - 51 - July 1.2014

Minulost,přítomnost a budoucnost

10. července 2013 v 9:48 | Theresa |  everyday
Tento článek je tak trochu o ničem. Promazávala jsem si věci v notebooku a najednou jsem objevila tento soubor. Po večerech kdy mi bylo na nic jsem psala různé povídky. Většinu jsem už smazala. Tahle je úplně první kterou jsem napsala.Zní to tak trochu "nemocně".. ale takhle nějak jsem to cítila :/. Údaje jsem upravila, všechno to vyšlo z mé hlavy. Řekla bych že ty které se s anou stále potýkají se v tom i trošku uvidí. Nikoho ale rozhodně nenutím to číst!:)


"Cítila jste úzkost,deprese?" zeptal se a sepjal dlaně. Mlčky jsem na něj zírala. V hlavě mi kolovalo tisíce,docela drobných myšlenek. Přemýšlela jsem o všem,ale zároveň o ničem zároveň. Moje na první pohled klidné tělo zaplavila panika. Chtěla jsem odejít. Kamkoliv. Pryč odsud. Jedna, docela malinkatá část mého já ale křičela o pomoc. Chtěla mu všechno říct. Chtěla se histericky rozbrečet a rozpovídat o svém zničeném, bezcenném životě. Proč tu musím být? Vždyť jsem neudělala nic špatného.

"Je mi fajn.." přesvědčeně jsem se na něj podívala. "..poslyšte, moje matka má tendenci věci přehánět." Pokusila jsem se nepropadnout panice. Každou sekundou to bylo těžší a těžší. Ostatně jenom úsměv pro mě v posledních měsících znamená výkon hodný Oskara.

"Já jsem slyšel něco jiného" skočil mi do řeči. Pozvedla jsem obočí.

"Jste nemocná, potřebujete odbornou pomoc" . Stále se na mě díval kamenným pohledem. Nemohla jsem si nevšimnout tmavých kruhů pod očima. Chudák. Ten potřeboval postel. Ani se nedivím, že na mě mluví s jistou dávkou arogance.

Otevřela jsem pusu s nadějí, že z ní vypadne nějaká slušná narážka , ale nic se nestalo. Koneckonců, co bych mu říkala. Za hlavou mu visely nástěnky s poučkami o "zdravém" stravování. Už jenom při pohledu na kuře se mi chtělo zvracet. Už jenom při té představě že tu věc jím. Jde vidět, že o stravování ví hovno. Jinak by se do mě nesnažil cpát takové kalorické sračky. Nikdy nezažil ty pocity, které zažívám. Nikdy se mu nestalo, že by nedopnul džíny, nebo že by mu přetékaly špeky. Nikdy nezažil znechucené pohledy lidí na koupališti. Ještě před 3mi měsíci jsem vážila 82 kg. Nejtlustší z okolí, vždy ta ošklivější. S prodavači z oddělení nadměrných velikostí jsem si již dávno potykala. Měla jsem neuvěřitelnou schopnost zapamatovat si ceník menu z KFC. Tak si mě lidi pamatují. Nikdo si na mou postavu nestěžoval, tedy kromě mě. Vždy, když jsem se na své štíhlejší známé obrátila s žádostí o pomoc při začátcích v hubnutí, odbyli mě slovy jako "Neblázni, ty nepotřebuješ hubnout. Máš normální postavu". Záhy jsem ale pociťovala jejich znechucené obličeje. Jsem si téměř jistá, že se jim při pohledu na můj zadek oběd dostal zpáteční cestou do krku. Na slovo "normální" jsem začínala být háklivější čím dál víc. Věděla jsem, že se moje postava ani k té normální přirovnat nedá. Přesto jsem ani normální být nechtěla. Probrečené večery jsem strávila nad krabicí Snickersek a zákusků. Přejídala jsem se až k pocitu nevolnosti. Vždy jsem chtěla být ta, po které se lidi ohlížejí ne divně, ale obdivně. Rozhodla jsem se proto nejíst a být ta nejkrásnější. Krásná jako modelky na Victoria's Secret přehlídkových molech. Bylo mi jedno, jaké věci to ve mně vyvolá. Stejně to horší než teď být nemůže. Proto hladovím. Konečně jsem našla způsob, kterým chci žít. Samozřejmě se mi to vyplatí. Jsem jen krok od svého cíle. Konečně zažiju ten pocit, být v bikinách a nestydět se. Vím, že mi to budou rozmlouvat. Proč by taky neměli? Já to na rozdíl od nich někam dotáhnu. Slibuju.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikola Mills Nikola Mills | Web | 10. července 2013 v 10:10 | Reagovat

wow....zajímavý... je to pěkný ale zároveň ne :D :) palec nahoru

jinak,pokud se zajímáš o kosmetiku,mrkni na můj blog,myslím že by se ti některé články mohly hodit :)

2 † Bubble † Bubble | Web | 10. července 2013 v 10:45 | Reagovat

Je to zajímavý, ale i trochu depresivní. Promiň. ;)
Já se s Ano nesetkala, takže nevím jaké to je, ale myslím si, že si udělala dobře, že si to zveřejnila. Třeba to i někomu pomůže. ;)

3 Nikola Mills Nikola Mills | Web | 10. července 2013 v 13:34 | Reagovat

ráda :) až budu doma hodím si tě do oblíbených :)

4 Nikoliet Nikoliet | Web | 10. července 2013 v 16:59 | Reagovat

Ty jsi z malé vesničky na jihu Moravy? já taky :) a z jaké smím-li se ptát?

5 Alchemistic Prophet Alchemistic Prophet | Web | 10. července 2013 v 20:18 | Reagovat

moc pekný článk :))

6 Zoey* Zoey* | Web | 10. července 2013 v 20:25 | Reagovat

Děkuji ;)
Zajímavé ;)

7 Eevee Eevee | E-mail | Web | 10. července 2013 v 20:57 | Reagovat

hhodně zajímavě napsané :)) ...

8 Awy Awy | Web | 10. července 2013 v 21:42 | Reagovat

:OO neskutečne!

9 donotgiveupit donotgiveupit | Web | 10. července 2013 v 23:16 | Reagovat

Spriateliš?ozvi sa :)

10 Andee Andee | Web | 11. července 2013 v 0:22 | Reagovat

Wow, zlato, píšeš úžasně, nejen na svůj věk, je to lepší než co zvládnou vyplodit mnohé mé vrstevnice, bylo to uvěřitelný, očividně jsi věděla o čem píšeš a nedělalo mi problém si to představovat - sakra, já nemohla odtrhnout oči dokud jsem se nedostala k poslednímu řádku! Senzace, zlato!! 8-)

11 Andee Andee | Web | 11. července 2013 v 0:24 | Reagovat

PS: Jen si oprav jednu malou chybičku a bude to úplně dokonalé - histericky má být s "y" ;-)

12 Andee Andee | Web | 11. července 2013 v 0:25 | Reagovat

myslím na začátku, tedy po "h" ;-) (s historií to nemá nic společného :-D )
PS: jak sis asi všimla, jsem zpátky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama