168 cm / 57 - 56 - 55 - 54 - 53 - 52 - 51 - July 1.2014

Anorexie - Anděl nebo Démon?

13. ledna 2013 v 10:25 | Theresa |  beauty
Krása,spokojenost,nejmenší velikost džín. Zní to krásně, že ano?
Dovolte mi říct vám svůj příběh. Nežene se do nějakých extra váhových extrémů, ale říct, že jsem úplně v pořádku se taky nedá. Už odjakživa jsem snila o krásné dokonalé postavě. Odjakživa. V živé paměti mám moment za dne svých 5. narozenin. Stála jsem u zrcadla a prsty si přejížděla po bříšku. Už tehdy jsem si uvědomovala, že jsem jiná. Jaktože ostatní kamarádi nemají takové břicho? Proč mám tak "napuchlý" obličej? Tyhle věty mě provázely téměř pořád. V první třídě se to ještě zhoršovalo tím, že mi spolužáci neustále opakovali narážky typu "Jsi jako bečka sádla" nebo "Drž hubu,tlustoprde!".
Takhle se to táhlo až do 4. třídy. Na školní fotce jsem byla tak.. velká. V ty dny jsem si řekla stop. Už nebudu taková. Viděla jsi ty modelky v maminčiných časpoisech. Vypadaly tak spokojeně. Všude se říká, že nejedí. A tak jsem si sedla k počítači a začala hledat články typu "Jak vypadat jako modelka" (chci podotknout, v té době mi bylo asi 9). Pročetla jsem desítky článků na toto téma, na počítači jsem při nich trávila hodiny. Všechny se shodovaly v jednom - nejíst. Tehdy to pro mě bylo tak jednoduché. Nikdo neměl ani tušení o tom, jaký vztah jsem k mému tělu měla. Tím se to pro mě zjednodušovalo. Denně jsem byla 15 minut na rotopedu, cvičila jsem, a jedla minimum. Moje celodenní strava se skládala z 1 krajíce chleba a mandarinky. Na obědy jsem nechodila. Za necelý měsíc jsem měla dole 7 kg. S každým špekem dole rostlo moje sebevědomí. Už jsem nebyla ta bečka sádla. Mého váhového úbytku si samozřejmě všimla také rodina. V tu dobu na mě mamka deno denně křičela jak se o mě bojí a ať s tím přestanu nebo..
Všechna shozená kila jsem chtě-nechtě nabírala zpět. Rodiče mě kontrolovali ve stravě, počítali a hlídali každé přijaté sousto. Samozřejmě jsem se také vyvíjela, takže šla váha stále nahoru. Ze 7mi kil nahoře se stalo 12 kil. Jakkoliv jsem se snažila, jíst jsem musela. A ne zrovna správně. Bohužel patřím do rodiny, kde není pohyb a zdravá strava na 1. místě. V ledničce máme většinou klobásky nebo máslo (myslím to "kvalitní" v kostce = tučné).
Po chvíli jsem si na svou váhu zvykla a začala jíst normálně. Toto stádium trvalo asi půl roku. Potom se ale znovu dostavovaly narážky na moc postavu. Bylo mi 11. Jako "správný" teenager jsem si založila Facebook (ano,puberta u mě začala docela brzo :P). V ten den jsem zrovna byla vystresovaná z mého těla. Blížila se plavková sezona a já jsem si připadala jako prase. Po asi hodině na facebooku mi příšlo že jsem byla označena na fotce uživatele xxx (Jméno nebudu udávat.Chci jen říct, že to nebyl zrovna člověk se kterým jsem byla ve styku) . Nadšeně jsem fotku otevřela.
Byla to taková ta fotka kde jsou očíslované vlastnosti člověka. např. 1. Chytrá , 2. Krásná, 3.Bledá .........
Já jsem byla označná na kolonce Tlustá. Celý zbytek dne jsem probrečela. Všechno jsem si to začínala vyčítat. Na té fotce mě označil anonym- nevěděla jsem kdo. V hlavě mi kolovaly myšlenky typu "Je o anonym, nějak mi to neulehčí, pouze říká pravdu.". To byl moment, kdy se ve mě něco změnilo. Od té doby jsem probrečela snad každy večer. Od té doby jsem nosila jen volné mikiny a džíny. Od té doby jsem nechodila na koupaliště, protože jsem se za sebe styděla. Nedokázala jsem jíst před lidmi, aniž bych nepociťovala jejich znechucené pohledy. Najednou jsem si připadala celkově hnusná. Od hlavy, až k patě. Mé sebevědomí kleslo k nule.
V té době jsem začala mít problémy se šikanováním. Od učitelky tělocviku. Měla jsem problémy s naprosto běžnými úkony, např. běh nebo koza. Každý den se neobešel bez stresu, zvracení (i několikrát denně), pláče, pocitů méněcennosti nebo strachu. Učitelka mě v hodinách urážela. Neodpustila si ani párkrát říct že jsem tlustá piča (ano,vyjadřovala se natvrdo). To bylo asi moje nejstresovější období, ze kterého si nesu následky dodnes. Nejhorší na tom je, že tomu věřím. Stále věřím tomu, že jsem tlustá piča, že nikoho nezajmám a že to v životě daleko nedotáhnu. Víte, když máte z někoho strach, získáte si k němu určitý druh respektu. A to je ono. Snažíte se pro něj být perfektní. Hltáte všecho co vám řekne. Toho období trvalo až do léta 2012, kdy jsem začala chodit k psychologovi. O své postavě jsem se mu nezmiňovala, bavili jsme se jenom o problémech s učitelkou.
A dnes? Vzorec "Jsi tlustá kráva, nežer" je stále ve mně. Obrázek mého štíhlého já mě provází na každém kroku. Za každou cenu se snažím být perfektní. Stále nejsem. Už mě to unavuje. Někdy si přeju mít spokojený normální život, bez sebeubližování a hladovek. Mám 57 kg na 168 cm. Pro normálního člověka dobrá váha, pro mě břitva a hladovění. Určitě si říkáte, že jsem naivní kráva a že bych se měla probrat. Věřte mi, že se snažím. Nechci být taková. Znám milion holek s pár kily navíc a se spokojeným životem. Můžu jen tiše závidět. I přes jakoukoli pomoc,je to stále ve mě. Stále je to denní boj, který mě bude doprovázet ještě dlouhou dobu.
Takže můj názor na anorexii? Rozhodně bych s ní už znovu nezačínala. Je to něco, čeho se jen tak nezbavíte. Můžete si říct "Shodím 10 kilo a znovu se budu chovat normálně" . Takhle to nefunguje. Rozhodí vám to metabolismus a zkomplikuje život. Rozhodně to není takové jak se říká - budu perfektní,budu spokojená a chytrá!
Pravda je taková, že budete ve stresu, zvyknete si počítat každou kalorii a nebude vás nic jiného zajímat. Možná že se vám rozpadne okolní svět, a vy si toho ani nevšimnete protože budete "příliš zaneprázdnění". Opravdu ti to za to stojí? Opravdu se ti nevyplatí počkat těch pár měsíců a dosáhnout stejné váhy a bez zkomplikovaného života? A poslední dotaz.
Není hezčí takové tělo ..


...než takové?

Prosím, zamysli se nad tím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vin. Vin. | Web | 13. ledna 2013 v 11:08 | Reagovat

Teda, při tomhle článku se ve mě probudila  má empatická část, Uplně jsem se do tebe vcítila. Děti dokážou být kruté , taky jsem to zažila. Ale ta učitelka? Tak to je moc. My ve škole měli taky takovou učitelku, která mé tlustští kamarádce taky vyčítala postavu, ale tohle? TO si nemůže dovolit. Tohle bych řekla někomu, určitě by jí vyhodili :-)
Vzhledme k tvé výšce je tvá váha naprosto normální, ale to znám taky, jelikož jsem chodila k psychologovi, kvůli toho, že jsem ANOREXII měla. Držím ti pěsti. Uvědom si ale, že jsi určitě krásná holka s naprosto normální postavou. Musíš si to sebevědomí nějak zvýšit.
Já jsem minulý rok přes vánoce hrozně přibrala. Poté nastaly pomluvy ze strany jedné "kamarádky", přes léto jsem hodně zhubla, byla jsem na dovolené, kde jsem pobláznila snad 10 cizinců, zvali mě na rande, říkali mi, jak jsem krásná, nadherný úsměv, oči, postavu. Hrozně mi to zvedlo sebevědomí, začala jsem se o sebe denodenně starat a vše se obrátilo k lepšímu. A víš co je nejlepší? Nedávno mi napsala ta " kamarádka " , co mě v tu dobu pomlouvala, že se mi omlouvá, že by semnou chtěla zajít ven apod. Vtipné, ne?

2 Vin. Vin. | Web | 13. ledna 2013 v 11:41 | Reagovat

Nojo, všichni za náma nakonec dolezou! :-D
Inspirace? Ale.. nepřehánějme! :-) Přijdeš mi hrozně sympatická, přidám si tě do oblíbených stránek, nevadí ? :-)

3 Sage Sage | Web | 3. července 2013 v 1:18 | Reagovat

Heh, Danielle XDXD

4 Victoria Lights Victoria Lights | Web | 15. července 2013 v 23:01 | Reagovat

Docela dost dobře chápu a vím, o čem mluvíš.. :/

5 Victoria Lights Victoria Lights | Web | 15. července 2013 v 23:01 | Reagovat

Docela dost dobře chápu a vím, o čem mluvíš.. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama